Když z vás Eurest dělá blbce

IMG_7517.JPG

„Optimistická firma, největší cateringová společnost…“ – to jsou slogany, kterými nás Eurest masíruje na svých plakátech v jídelnách. Co na tom, že by se víc hodil titul „Největší zpracovatel odpadu“, ale hlavně, že má odbyt. Lidem na naší šachtě totiž moc jiných možností nezbývá. A to je naprosto zvrácené, protože by si tu zasloužili víc péče. Eurest tu má jen výdejnu a veškeré jídlo se vaří v provozovně Herkules, která zjevně nakupuje chemické sloučeniny z Chemopetrolu a přetváří je ve stravu značně prapodivné kvality. Děje se to celé proto, že běžný strávník je zcela odříznut od možnosti, dát kuchyni zpětnou vazbu. Ale to si vysvětlíme za okamžik…

Za úroveň stravování si můžeme sami. V naší zemi, nejen, že si nevážíme lidské práce, ale také jsme si zvykli na to, že lidé jsou v podstatě stroje na práci, kterým stačí jen to nejnutnější. Už za minulého režimu jsme pravděpodobně rezignovali na zásady civilizovaného stravování, což je myšlenka, která se producentovi tak ohavné stravy nesmírně zamlouvá.

Snažil jsem se celou dobu, co jsem se v jídelně stravoval, jídlo si nezprotivit a brát to jako výzvu. Nedalo se to ale už zvládat. Když jsem třetí den měl u masa stejnou UHO (univerzální hnědou omáčku), která se nedala pozřít, protože chutnala jako hodně osolené cosi, dost jsem se nasral. Oprávněně jsem zapsal do knihy stížností, že jídlo je za hranicí poživatelnosti a raději jsem se vrátil k práci, než abych trávil obědovou pauzu takhle.

Teď se dostáváme k tomu, jak Eurest absurdně funguje. Je to firma, kde se aplikuje zákon padajícího hovna, protože snažší je vozit se po lidech, než něco začít dělat sami se sebou. Druhý den naši milou výdejnu ve Vršanech navštívila vnitřní euresťácká kontrola. Ptáte se, proč? Protože jsem si stěžoval. A výsledkem tedy bylo, že přišla paní, která u výdejního pultu zírala na to, jak dámy u výdeje naběračkou rozlévají polévku a omáčky z kastrolů. Nejsem tedy žádný šéfkuchař, ale vůbec mi není jasné, k jak zásadní chuťové změně mohlo dojít zrovna u výdeje. Je to stejné, jako kdybych šel kontrolovat hokynáře, protože ta Pražská šunka od Babiše není k žrádlu. Stejná logika.

Vrcholem celé anabáze byl den, kdy jsem ve špenátu objevil nedbale rozmačkanou bramboru, která se tam nepřimotala náhodou, ale proto, aby ho nastavili bramborovou sračkou a tím ušetřili. Špenát je přece neuvěřitelně drahá komodita. Začal jsem si připadat jako vězeň. Vzteky jsem hodil tác i s talířem do odkládacího stojanu a rychle jsem si odhlásil všechny obědy. Když u s něčím nesouhlasím, neměl bych to podporovat tím, že budu ze setrvačnosti a z vlastní pohodlnosti jíst něco podobného.

Začal jsem si tedy nosit jídlo z domova. Dnes mám například Ceasar salát s krutony a kuřecím masem. A víte, co je na tom kromě chuti nejlepší? Cítím se o mnoho lépe. A to nám přitom ta paní z kontroly vyprávěla, jak nevaří z prášku. Vedle šedivé brkaše to znělo dost vtipně a paní dala tímhle prohlášením Eurestu celkem slušného vlastňáka. Ono totiž i po leču z konzervy je člověku líp…